S karikaturou proroka Mohameda vytetovanou na prdeli...

Do deseti let bude údajně v Rotterdamu nadpoloviční většina muslimů. Šaría do každé domácnosti.
V Německu jsou podmínky pro vytvoření podobné politické situace, jako v ČSR 30. let - názorově roztříštěná politická scéna, kde stále větší roli bude hrát sjednocená muslimská partaj (s inkluzivní silou t.č. sudetoněmeckého proudu). Muslimové (či snad i samotní Turci) mají možnost založit svou politickou sílu čistě na náboženství. Co v takovém případě? Buď se opustí tradiční demokratická názorová polarizace a vytvoří se nacionální či prostě jen antiislámský blok (křesťanství se přitom nezdá být dostatečně sexy, aby na sebe strhlo všechnu podporu protimuslimsky smýšlejících voličů), nebo nastoupí islámská vláda.
Naivní přesvědčení, že proti vlně muslimské imigrace, potažmo proti islámskému světonázoru jako takovému je třeba bojovat, je mylné. Pokud je součástí "našeho" světonázoru tolerance a svoboda (vyznání, odlišného způsobu života), pak těžko můžeme toleranci a svobodu prosazovat silou. Pokud nějaký světonázor nesdílí naše hodnoty tolerance a svobody, pak je jediným možným řešením totální válka. Světonázory jsou vždy z principu totalitní a jejich spor do ničeho jiného než do totální války ústit nemůže. A to není jen otázkou útoku, ale i obrany. Jsou jen dvě možnosti - opustit své hodnoty nebo popřít hodnoty odlišné.
Svoboda slova je jednou z těchto hodnot. Nemusí dojít až k fyzické likvidaci, ale totální válka je přesto v plném proudu. Můžeme ctít muslimské hodnoty a neurážet jejich proroka, ale to není řešení sporu.
Tolerance je další z "našich" hodnot. Můžeme se shodnout na principu tolerance, vzájemně se neurážet a žít v mírumilovné pospolitosti. Potom ale: buď tu nikdy nebyl žádný spor (na toleranci jsme se vlastně vždycky shodli), nebo muslimové přijali náš světonázor.
Pravdou je, že nikdo ve skutečnosti neví, zda islámské hodnoty nadřazují náboženství a vlastní morálku všemu ostatnímu, včetně tolerace ostatních světonázorů (až k jejich případnému násilnému potírání). Co však naše hodnoty? Nenadřazujeme práva žen, humánní tresty a nakonec i nucenou toleranci samotnou nad princip respektování odlišnosti a tolerance? "Náš" respekt pro odlišnost má svoje dost úzké meze - třeba znásilnění jako kulturně zakořeněná forma rodinné odplaty je z kategorie "odlišnost" vyřazena a to tak, že jsme proti ní schopni vést totální vyhlazovací válku. Přitom do "naší" kulturní tradice patří i takové fenomény jako nacismus či hony na čarodějnice, tak jakápak "morální výše"?
Jaké je tedy řešení "muslimské otázky"? Předně: "řešení" vždycky zavání vyhlazovací válkou. Pokud jsme si tak jisti "našimi" hodnotami, pak je nechme, aby silou své evidentní "správnosti" samy tyto hodnoty prosákly do islámského světonázoru a vykonaly hodnotovou revoluci za nás. Objektivizace hodnot rovná se totalizaci světonázoru. To si pak můžem vytetovat karikaturu proroka Mohameda na prdel a dál se na nic neptat, pod heslem kulturního evolucionismu "silnější přežije".