Obilné verše

Z cyklu Kořenové impulsy

Dojídám dort neřesti.

Dojídám dort neřesti,
už nezbyl ani kousek,
to perverzní vale radosti,
v hlubině kapající noci.

Šlehám dortem přes pysky,
ahedonie touhy,
skráně tepající přísností,
ekzémy a tkáně.

Koloušku! Koloušku! Pojď sem a polož mi čelo na čelo!

Plýtvání energie
enormní snahou.

Jak bača se líně válet
v lůně Vlasty Chramostové,
opěvovat ptáky,
pentlit se při rozednění,
a snít.

Kdo ocení znovu moje dorty?
To pečivo trapnosti a rozhřešení?
Pálení palačinek před světnicí vztahu?
Houska vytáček a rohlík nečekaného výpadu.

Kolem projel fekální vůz-
je čas žít, a čas umírat.