Poetická poema

z cyklu Nebe na kolejích

Sovy dnes lítají nízko
de facto tak nízko, že dřou břichem o kamení
ruší mé smutné snění
o dlouhém vyplnění
formuláře.

Jako David a Goliáš
potichu pojídám griliáš
ve večerním tichu rušeném jen
zvuky telenovel.

Staň se krajinou mého ticha
ty moje sprostoto
přetni vlákno myšlenky cizí
a pohlaď moje jelita.

Radost za bublání rádia,
smutek při probouzení do ticha.

Kalina nocí temných
dává mi zakusit hrubý obraz
toho
co zbyde,
když se odečteš.
(Nikdy jsem nebyl moc dobrý v matice,
vlastně jsem měl pořád trojky,
jako ty,
ale to už je jiná pohádka.)

Buď mou cévní malformací
a já budu tvým gama nožem.